Hrací stůl

Vyřazený varhanní hrací stůl

Jenže já jsem netušil, že to bude tolik stát, počítal jsem, že do všeho dám nějakých 4-5000 Kč. A to jsem ještě měl do začátku štěstí, protože jeden starý varhaník mi daroval docela pěkně udělaný varhanní hrací stůl se dvěma manuály, který si jeho syn kdysi zamýšlel ozvučit, ale nikdy k tomu nedošlo. Byl na kovových nohách v umně vyvedené skříňce. (Na fotografii, která byla pořízena těsně po vyrobení někdy na sklonku sedmdesátých let, si ale všimněte šíleně zpackaných rozsahů manuálů.)

Pokud něco takového nemáte zrovna doma v kůlně, nezoufejte. Ze svých toulek po různých kůrech a půdách vím, že takové nepoužitelné manuály nebo i dvoumanuály občas jsou tam k mání. Možná by se někdo ozval i na inzerát. V žádném případě ale nejsou vhodné bývalé kavárenské taneční varhany, které mají nevhodný rozsah a manuály většinou vůči sobě posunuté. Ale i když máte hrací stůl, stejně ještě nemáte vyhráno. Většinou Vás čeká restaurátorská práce, která může někdy být i náročnější, než kdybyste koupili starý neopravitelný klavír a ten manuál si prostě vyřezali z něj tak, jak chcete. Já jsem například přišel na to, že ten, kdo vyráběl ten mně darovaný hrací stůl, nebyl asi hudebník. Představte si, manuály měly neuvěřitelný rozsah od F do h3. Na takový nástroj byste nezahráli žádnou pořádnou skladbu. Ten člověk měl zřejmě před očima právě ty kavárenské varhany, které tak neupotřebitelný rozsah mívaly. Buď by Vám chyběly tóny dole nebo nahoře. Navíc krátkou oktávu z toho taky neuděláte, to by dole muselo být aspoň E. Takže jsem v první chvíli chtěl tu věc vyhodit. Pak jsem se ale ustrnul nad krásným kusem nábytku a rozhodl jsem se klávesy přeskládat tak, abych dostal standardní rozsah C-f3, čtyři a půl oktávy. Nebylo to nic lehkého, protože to znamenalo převrtat díry na vodicí trny, a to dost přesně, aby klapky o sebe nedrhly, znovu vymyslet uchycení manuálů k sobě navzájem a ke zbytku hracího stolu, protože samozřejmě ty staré díry na šroubky se po přeskládání už nedaly použít. Navíc spodní manuál byl vyrobený zřejmě ze starého klavíru, kde se klávesy na druhé straně, než se hraje, tam, kde už nejsou vidět a jsou ukryté "pod kapotou", tam se rozbíhají v různých přesně vyměřených úhlech od sebe, aby přesně uhodily na strunu, na kterou mají, takže předělat jednoduše ty klapky F-H nad původní h3 prostě nešlo, tak jsem musel vlastně vyrobit z těchto kláves nové - dost asi amatérsky, ale nakonec se to poddalo. Uřezal jsem ty viditelné části a nastavil je jinými dřívky tak, aby jedna druhé nezavazely. Nakonec jsem je všecky asi uprostřed zboku provrtal, nasadil je na hřídelku a bylo. Sice ty nové klapky (vlastně teď c3-f3) jsou trochu nevyrovnané, ale hrají. Aspoň to imituje ty různě už prohmatané manuály prastarých nerestaurovaných varhan, které obdivuji.

Tvrdost úhozu - Druckpunkt (odpor vzduchového ventilu)

Z klasických varhan jsme zvyklí, že klávesa klade určitý odpor. A nejen to, počáteční odpor se v určitém okamžiku "zlomí" a zbytek ponoru klávesy už jde zmáčknout lehce. Myslím, že se tomu říká Druckpunkt. Je to prostě odpor, který působí vzduchový ventil pod píšťalou, než se otevře. Na pneumatických varhanách se pochopitelně s tímto nesetkáte, takže pokud chcete imitovat pneumatiku, nemusíte se tím zabývat a ke každé klávese dáte měkké pérko, které Vám ji bude vracet.

Kdo chce "mechanickou trakturu", musí mít dřevěné klávesy. Proč? Protože je zespodu navrtáte úzkým vrtáčkem (cca 4 mm), v rámu pod klávesou naproti této dírce vyvrtáte stejnou, koupíte si silikonové bužírky (nesmršťovací!), nařežete je na krátké dílky (cca 3-4 cm - podle toho, jak hlubokou jste vyvrtali tu dírku v klávese a v rámu, to si musíte potom jednu po druhé zkusmo odměřit) strčíte tyto odřezky bužírky do dírky v klávese a v rámu a máte Druckpunkt jak od Mundta. Podle toho, jakou bužírku koupíte, takový odpor dostanete. Já jsem vyzkoušel všechny možné typy a nejvíce se mi osvědčila silikonová bužírka zelená, vnější průměr 4 mm, tloušťka stěny 0,5 mm. Můžete kontaktovat Kablo Vrchlabí, kde Vám vzorky (tak 4-5 m), což Vám ale bude bohatě stačit na oba manuály, ochotně pošlou za nějakou směšnou cenu, cca 10 Kč za metr plus poštovné. Já jsem tu nejvhodnější koupil ale v Praze na Karlově náměstí, ve Václavské pasáži, v obchodě s elektronickými součástkami. Místo bužírek můžete též použít gumové hadičky, ale i ta nejtenčí, co je na trhu (myslím, že to je 5 mm) je pod klapkou tak tvrdá, že ji stisknete cca 0,5 kg závažím. To už je, jako byste hráli na velký, nerestaurovaný barokní nástroj a měli všechny spojky vytažené. Malíčkem klapku už těžko zmáčknete.

Nohy (bočnice) hracího stolu, výška hracího stolu
Důležité je, aby rozteč nohou, na kterých hrací stůl stojí, byla nějakých 127 cm, aby se pod to dal částečně zasunout pedál. Z původních rovných kovových mi podle nákresu, který jsem mu zhotovil, udělal místní zámečník nové rozšířené za 250 Kč. POZOR! Já jsem udělal závažnou chybu. Nechal jsem si udělat vinkl na obou stranách stejný. Teď mi ale pedál nezařezává s manuály. Správně má pod sebou být c1 manuálu s malým c pedálu, nebo d1 manuálu s malým d pedálu. Jak vidno, já mám pod c1 manuálu malé d pedálu a to rozhodně není ideální.
Jak vysoký má být hrací stůl? Zde je nákres původně podle Bělského (Adelunga), který jsem si upravil na své poměry.

Kontakty na klávesách, MIDI vysílače

To nejdůležitější, aby nástroj hrál, jsou kontakty vzadu na klávesách, které způsobí, že stisk klávesy bude něčím zaznamenán a správně vyhodnocen. Je čas nakreslit schéma zapojení kláves k počítači (nebo k libovolnému jinému generátoru zvuků, který umí pracovat s přicházejícími MIDI signály, to může být expander, to může být samohrajka, nejelegantnější je, podle mne počítač). Mezi klávesami a počítačem musí být krabička (na schématu žlutá), která bude převádět kontakty jednotlivých kláves na MIDI signály, které potom může počítač zpracovat.

Takové krabičky vyrábí a dodáva několik firem. Je zde např firma CHD Elektroservis s produktem pod názvem MOP-56. To proto, že tato krabička umí rozpoznat 56 kláves, tedy přesně 4 a půl oktávy, což pro klasické varhany je plně dostačující (C-g3). Jedna taková stála, když jsem je kupoval 2 500 Kč (dnes - v listopadu 2004 - prý jsou to skoro 4000 Kč). Pak je také na trhu firma BERIO midi, která dodává moduly typu T-ORGAN, které v jediné krabičce zvládnou dva manuály, pedál, rejstříková táhla a ještě dva pedály na žaluzie a crescendo. Zdá se, že dnes - v listopadu 2004 - jde o to nejlepší, s čím můžete pro výrobu hracího stolu počítat.

Použijete-li MOP-56 musíte koupit 4 (2 manuály, pedál, rejstříková táhla) a nějak je spojit k sobě, aby do počítače šla už jen jedna šňůra. Lze to dvojím způsobem. Do série nebo paralelně. Máte-li MOP-56 je výhodnější zapojení sériové. Každý MOP má totiž nejen zdířku MIDI-OUT, ale také MIDI-IN, takže ty čtyři krabičky prostě zapojíte za sebe. Sice je pravda, že tak vzniká určité zpoždění signálu, ale to je tak malé (nějaké milisekundy), že jej uchem prostě nemáte šanci zaznamenat. Krabičky od firmy BERIO nemají MIDI-IN porty, takže tam připadá v úvahu pouze paralelní zapojení. To má ovšem tu nevýhodu, že si musíte koupit ještě jedno zařízení, tzv. MIDI MERGE BOX, který Vám ty čtyři přicházející signály sloučí, aby na výstupu už šly všecky společně. Vzhledem k tomu, že toto zařízení je poměrně drahé a navíc ještě před nedávnem se MERGE Boxy se 4 vstupy vůbec nevyráběly, je toto zapojení méně elegantní. Mám tedy 4 MOPy-56, všechny jsem je uložil do hracího stolu. Nastaví se tak, aby každý vysílal na jiném kanálu, aby byly všechny manuály nezávislé. O ostatní se postará počítač, do kterého jsou v sériovém zapojení svedeny.

Doplnění r. 2004:
Řešení pomocí modulů BERIO midi je jednodušší, pro emulaci dvoumanuálu Vám stačí jediný modul T-Organ, do kterého zapojíte všecky dráty od všech manuálů, pedálu i rejstříkových táhel, takže z něj už Vám vede pouze jediné MIDI OUT do počítače. Je to levnější než 4x MOP-56, vyzkoušel jsem to také, chodí bez závad, takže doporučuji jako alternativu. U T-Organu se mi také líbí dva kontinuelní kontroléry, které se dají využít na crescendo nebo žaluzie. Výborná věc, to MOP-56 neumí.

Matice spínačů
Co Vás ale nemine, je výroba tzv. klávesové matice spínačů, takže stejně trochu toho radioamatérství potřebovat budete. Co to je, ta matice spínačů? Je to vlastně systém zapojení kontaktů na každé klávese k sobě navzájem a ke drátkům, které vedou do MOPu-56. Kdybyste tam chtěli zapojit každou klávesu zvlášť potřebovali byste totiž 56x2 drátků (od každé klávesy dva). To je moc. Proto se udělá finta, kdy máte dvě skupiny drátků (7 + 8, to už je normální patnáctižílový kabel) a klávesy k nim zapojíte tak, že na každou vyjde jedinečná kombinace dvou drátků z obou skupin. Jednoduchou násobilkou Vám vyjde, že k 7 + 8 drátkům můžete připojit 7 x 8 kláves, tedy právě 56. Schéma zapojení je dobře popsáno v příručce, kterou Vám prodají s MOPem, takže se nemusíte ničeho bát. Já jsem volil místo drátků plošné spoje (aspoň drží na místě a různě se nekroutí).

Kontakt, vodivá guma nebo magnetický kontakt
Teď musíte vyřešit, jak vyvoláte klávesou kontakt. Buďto použijete vodivou gumu, která, když dosedne na určité místo na plošném spoji, kontakt vyvolá. Zkoušel jsem to, protože to je levné řešení (50 cm gumy stojí cca 30 Kč). Avšak výsledky byly žalostné. Potřebujete klávesu domáčknout poměrně velkou silou a navíc ji tak musíte i držet, protože jakmile napětí povolí, guma přestane doléhat a kontakt se přeruší. Navíc ten dotisk je dost tvrdý. Toto řešení jsem opustil. Možná by se dalo ale využít pro pedál, noha má větší sílu než prst. Takže jsem adoptoval dražší cestu, cestu magnetických relé v kombinaci s magnetky na koncích kláves. Toto je magnetický jazýčkový kontakt a diody. Je to elektronická součástka, kdy jsou ve skleněném pouzdře zatavené dva drátky naproti sobě, uvnitř pár setin milimetru od sebe. Jakmile k součástce přiblížíte magnet, oba drátky uvnitř se spojí a vyvolá se tak elektrický kontakt. Dají se koupit různé druhy, ale jediný, který mi fungoval byl malý zelený za 17 Kč kus, ostatní vyžadovali příliš velký magnet, který by vyvolal sepnutí součástky. To byla druhá nejdražší věc mých varhan, protože pro dvoumanuál potřebujete 2 x 56 + 30 (pro pedál) kontaktů, tedy celkem cca 2 400 Kč. Takže jsem naproti každé klávese na plošný spoj napájel magnetická relé. Za každým magnetickým kontaktem musí být malá dioda (ty jsou ale levné, cca 70 hal. za kus). Každé magnetické relé je natočeno ke své klávese, na které je vzadu přilepený malinký magnet (já bohužel nesehnal malé, takže jsem sekal na kousky trochu větší). Ty magnetky jsem na klávesy nelepil přímo, ale na kousku suchého zipu, aby se to dalo dodatečně štelovat. Když stisknete klávesu, přiblíží se magnet k relé, to sepne a nastane kontakt. Jakkoli si uděláte magnetky nastavitelné, počítejte s tím, že se Vám stejně nikdy nepodaří nastavit všecky tak, aby klávesy celého manuálu spínaly ve stejný okamžik. Manuál bude vždycky mírně nevyrovnaný, ale i to nakonec může nastat u starých klasických varhan, takže to přispívá k autenticitě zážitku. Stejně jak to, že občas nějaký magnet upadne, takže klávesa nespíná vůbec, nebo naopak relé nevypne, takže klávesa visí.

Rejstříkové sklopky (táhla)
Nastává zásadní otázka: jak vyřešit problém rejstříkových sklopek. Jakým způsobem počítači sdělit informaci o tom, jaký rejstřík chceme, aby právě hrál. Jak se dozvíme v kapitole o programech, vždy se to řeší tak, že se na varhanách vůbec nerejstříkuje a vše se obstarává myší nebo klávesnicí přímo na obrazovce počítače. Nemusím zdůrazňovat, že tohle řešení mi od začátku připadlo velmi odpudivé, nevarhanní, nepraktické - představte si nutnost sedět stále někde v blízkosti obrazovky počítače a rukou se z manuálu natahovat někde po myši. Fuj. Přemýšlel jsem, jak na to vyzrát. Řešení jsem našel a zde Vám ho představuji. Ačkoliv je to řešení ve světě MIDI docela prý běžné, myslím, že pro imitaci varhanních rejstříků jej využívám jako první na světě. Aspoň jsem nikde nic podobného nečetl. V čem tedy spočívá?

Kupodivu rejstříkové sklopky nebo táhla vyrobíme úplně stejným způsobem jako klaviratury. Vaše rejstříkové sklopky budou vlastně dalším manuálem, další klaviraturou. Použijeme tudíž také tutéž matici spínačů, kterou vyvedete buď do samostatného MOPu-56 (pak máte možnost až 56 rejstříků. A když prostudujete návod k MOPu-56, tak jich můžete mít až 60 - každý MOP má totiž ještě Footswitch, který může sloužit jako další rejstřík), nebo ji napojte do stejného MOPu-56, který používáte pro pedál. Ten má totiž maximálně jenom 30 kláves (C-f1), takže Vám zbývá ještě 26 volných (fis1-g3) - a i to na normální varhany stačí. Ušetříte tak jeden MOP-56. Nedivte se, že rejstříky budou vlastně hrát noty(!), s tím si počítač poradí. To je tedy můj největší trumf. Pokud se Vám líbí, užijte ho dle libosti ... Další podrobnosti viz kapitolu o programech Timidity a MIDI-OX. U rejstříků nepotřebujete žádné magnetické kontakty, protože kontakt zajistí buďto sklopka (prostě vypínač stejný jako se používá na rozsvěcování lampičky) nebo si už nějak poradíte, pokud byste chtěli mít něco hezčího.

Aktuální dispozice mého stroje (libovolně měnitelná).

Vyřazený klavír nebo pianino, příp. harmonium

Pokud zrovna Vy nemáte nějaký ten nefunkční hrací stůl, který by už byl jinak k vyhození, nezoufejte. Kupte "za odvoz" pianino, o kterém už odborník prohlásil, že je nenaladitelné, vyřežte z něj rám s klapkami (jen klapky, kladívka a další mechanika je Vám k ničemu), z toho vyřežte libovolné čtyři a půl oktávy (chcete-li být moderní klidně i pět oktáv) - ale pozor, abyste vybrali takový kus klaviratury, kde rám, na němž klapky spočívají bude tvořit nějaký vhodný tvar, aby se Vám to celé nerozpadlo -, obložte to nějakými prkénky (které třeba také získáte z toho pianina) a máte manuál. Pořídíte-li si dva takové staré klavíry, můžete mít i dvoumanuál. V každé Annonci se dá najít nešťastník, který se nepoužitelného klavíru rád zbaví. Podobně by se dalo využít též nehrající harmonium, tam byste možná mohli pouze vykuchat vnitřnosti a jinak to nechat vcelku, ale to jsem nezkoušel. Zase by mohl být problém s pedálem. Máte-li někdo s tím nějaké zkušenosti, napište o tom webovou stránku pro poučení ostatním. Opět myslete na to, že rozteč nohou, na kterých hrací stůl stojí musí být aspoň tak 127 cm kvůli pedálu. Můžete udělat např. stůl celodřevěný - nohy (bočnice) mohou být z obložení pianina, to bývá většinou i krásně povrchově upravené.

Samohrajky

A pokud nechcete hrát zrovna na "slonovinu" a nevadí Vám samohrajky, kupte si libovolně levné Casio nebo Yamahu a máte po starosti. Dáte za to 3-4000 Kč a máte manuál taky. Dejte si dvě nad sebe na umně udělaný držák (stůl, při jeho výrobě nebo při jeho hledání myslete na to, že rozteč nohou dole musí být aspoň 127 cm, aby se tam dal částečně zasunout pedál), a můžete mít i ten dvoumanuál. Toto řešení je ale vhodné opravdu jen pro ty, kdo si netroufají na trochu manuální práce. U samohrajky ale nemusíte řešit další důležitou věc, totiž generování MIDI signálů. Musíte si koupit takový typ, který umí MIDI-IN a MIDI-OUT (vzadu má pětikolíkové zdířky s těmito nápisy) a ještě lepší je, když můžete klaviratuře libovolně přiřazovat vysílající MIDI kanál (Keyboard MIDI channel). Normálně toto umí i levná Casia, zatímco třeba Yamahy mají většinou napevno nastaven vysílající kanál č. 1 (příp. č 2 používáte-li funkci SPLIT). S ostatními značkami nemám žádné zkušenosti. Každopádně ale ušetříte za převaděče kontaktů na MIDI signály (MOP-56), protože tuhle práci samohrajky umí.